Od plavčíka přes IT specialistu až po úspěšného finančního poradce

Ilustrační fotografie

Cílevědomý Václav Talhofer pracuje jako finanční poradce už jedenáct let. Předtím podnikal v IT a o financích se vše naučil až v Partners. Za pouhých osm měsíců se ze začátečníka vypracoval na manažera a po roce měl čtyřikrát větší plat než v prvních měsících.

Vydáno: 8. 9. 2021

Co vás přivedlo k práci v Partners?
K financím jsem se dostal jako slepý k houslím. Budu se snažit to shrnout do stručného životního příběhu. Po střední škole, v devatenácti letech, jsem začal podnikat v IT a zároveň jsem šel informační technologie studovat. Na vysoké škole jsem si říkal, že bych se chtěl zlepšit v jazyce, a proto jsem na dvoje prázdniny odletěl do USA, kde jsem dělal plavčíka a taky poznal kus Ameriky. Po škole jsem se podnikání začal věnovat naplno, když najednou za mnou přišel teď už můj kolega, že na mě dostal kontakt od kamaráda z vysoké školy, jestli bych se nechtěl zapojit do Partners. V té době jsem toho o financích moc nevěděl ani jsem o změně podnikání neuvažoval.

Ale nakonec jsem kvůli tomu, že šly marže v IT brutálně dolů, a dokonce se stalo, že mi pár klientů neproplatilo celkem velké faktury, o novém oboru začal přemýšlet. Vzal jsem si tři týdny volno, odletěl do Chile, kde jsem si urovnal myšlenky a pročistil hlavu. Po příletu jsem se po hlavě a naplno vrhl do práce finančního poradce. Dnes jsem v Partners už jedenáctým rokem. Dodělal jsem si vzdělání, dokonce jsem si udělal certifikát European Financial Advisor, který má jen 286 lidí v republice, a zpětně jsem za tu změnu oboru podnikání velice rád.

Poměrně rychle jste se v začátcích vypracoval na pozici manažera. Jaký byl váš profesní růst?
Byl jsem dokonce jeden z nejrychleji povýšených manažerů, zvládl jsem to asi za osm měsíců. To jsem dělal pět let, ale pak jsem zjistil, že spíš na pravidelné bázi resuscituji svůj tým – a to mě opravdu nebavilo, když jsem pak neviděl snahu z druhé strany. Pověsil jsem tedy manažerskou pozici na hřebík, řekl jsem si, že pojedu sám na sebe, že nechci ani asistentku, nikoho. To mi však vydrželo asi půl roku, protože jsem do kanceláře chodil v sedm ráno a odcházel jsem v deset večer – a to nešlo dlouhodobě vydržet. Bylo těch klientů už tolik, že jsem nezvládal papírování, proto jsem nakonec, na doporučení, přijal jednu slečnu jako svou asistentku, z té je dneska dokonce už úspěšná manažerka. Aktuálně mám dva asistenty a koncipienty, takhle nám to vyhovuje a budeme se i nadále rozrůstat, abychom dodrželi kvalitní servis pro naše stávající klienty.

Co je při práci s klienty podle vás nejdůležitější?
Poskytovat naše služby perfektně a bezchybně. To dávám do vínku i svým koncipientům, protože to je prostě potřeba. Navíc chci, aby naši klienti věděli, že se na nás mohou obrátit i v případě, kdy nebudou potřebovat něco uzavírat. Abychom pro ně byli spíš parťáci.

Myslíte, že existuje „ideální klient“? Jak byste ho vlastně popsal?
Spousta mých kolegů by řekla, že chce hlavně bohatého klienta. Ale s tím já nesouhlasím. Proč budu mít klienta, který sice bude brát půl milionu měsíčně, ale nenechá si poradit a budu ho muset přesvědčovat o tom, že nemůže mít výdaje pět set dvacet tisíc, když na to vlastně už nemá? Proto je mi úplně jedno, jaký má klient příjem, pro mě je důležité, že s těmi penězi chce pracovat a je otevřený i případné změně myšlení a přístupu k životu a penězům. Když bude snaha z obou stran a naše cesty se jen neprotnou, ale spojí, já jim pak dokážu poradit a pomoct.

Jací klienti za vámi nejčastěji chodí? Mají nějaký společný rys, nebo je každý unikát?
Já asi nemám jeden daný prototyp klienta. Moje klientela je od dělníka až po státního zástupce nebo soudce. Jediný společný rys je ten zájem o finance, který jsem už popisoval.

Vaši noví klienti jsou spíše ti, kteří nevědí, co s penězi, nebo udělali něco špatně a nejsou spokojeni se svým stávajícím finančním poradcem?
Spíše ti, kteří jsou s něčím nespokojeni. Chodí ke mně i klienti, kteří vůbec finančním poradcům nevěří, a jen díky tomu, že na mě dostali dobrou recenzi, to jdou se mnou ještě „zkusit“.

Jak lidé poznají, že je poradce dobrý?
Na začátku se samozřejmě každý bude tvářit, že právě on je skvělý finanční poradce. Ale v momentě, kdy bude působit spíš jako prodejce finančních produktů, to opravdu není dobrý finanční poradce. Rozhodně je důležitá vzájemná komunikace a snaha poradce se o klientovi dozvědět co nejvíce, ať už to jsou informace o životním stylu, nebo jaký je jeho sen a čeho by chtěl, co se týče financí, dosáhnout.

Kde vás klienti mohou najít?
Jsem v kanceláři Partners na Výstavní ulici v Brně. Každopádně už asi pět let sním o tom, že si udělám vlastní prostory, ale do toho se mi narodily děti, postavili jsme dům a hold moje priority byly poslední dobou úplně jinde. Čekám tedy na to, až se zase vše stabilizuje, a věřím, že se jednou své vlastní kanceláře se skvělým týmem dočkám. Přeji si vybudovat místo, kde lidé nebudou hledat pana Talhofera, ale kancelář pana Talhofera a budou mít jistotu, že se o ně kdokoliv z týmu skvěle postará.

V posledním roce společnost ovlivnila pandemie koronaviru. Zasáhla nějak i vaše podnikání?
Naštěstí ne. Samozřejmě první měsíce při lockdownu jsem byl delší dobu doma, nedělal jsem nové projekty, jen jsem spravoval ty stávající. Po pár měsících jsem začal jezdit do kanceláře a dál jsem řešil nové věci a nové klienty. Díky koronaviru jsme se naučili používat nové nástroje, které budeme používat i nadále. Je přece jednodušší se s klientem, který je na druhé straně republiky, spojit online než si za ním plánovat dlouhou cestu. Každopádně celé období bylo náročné – už jen kvůli tomu, že jsme byli všichni jen zavření doma.

Myslíte si, že je Partners vhodné i pro začátečníky, kteří o financích nic moc nevědí?
Stoprocentně ano. Partners jim dokáže nabídnout zázemí v podobě kanceláře a služeb, které jsou potřeba. Máme nástroje, díky kterým nováčky vychováme, od školy podnikání až po to, jak komunikovat a jak se prezentovat. Takže pokud má člověk chuť na sobě pracovat a zdokonalovat se, nevidím důvod, proč by to neměl zkusit, a vím, že Partners mu bude skvělým parťákem do začátku.

Vzpomenete si ještě někdy na své začátky v před lety zcela novém oboru finančnictví?
Když porovnám start kariéry v IT a ve financích, vůbec se to nedá srovnávat. V Partners to bylo rozhodně mnohem rychlejší. Ze začátku se mi sice povedla dokončit asi jen polovina věcí, proto ani můj plat nebyl moc vysoký. Po pár měsících jsem se na to chtěl vykašlat, ale řekl jsem si, že to vydržím rok, a pak uvidím, co bude. Rok v životě je totiž krátká doba, ale na druhou stranu, když jsem každý den za těch 365 dní mohl něco zlepšit, tak jsem ve výsledku udělal hrozně moc věcí. Za ten rok jsem se stal investičním specialistou, byl jsem vyhodnocený jako jeden z nejlepších prodejců pro jednu pojišťovnu, k tomu jsem se dostal na manažerskou pozici, a dokonce jsem vyhrál nějaké motivační soutěže, kde jsem předběhl i o dva tři roky zkušenější kolegy. A samozřejmě mi narostly příjmy, v porovnání s tím začátkem jsem po roce bral čtyřikrát víc.

Je něco, co se vám tak nějak nepovedlo? Udělal jste při své práci nějakou chybu?
Největší chyba, kterou jsem udělal, mě stála půl milionu. Bylo to ještě s kolegy z minulých kanceláří. Tehdy jsme se domluvili, že ze starých kanceláří odejdeme a najdeme si společně nové prostory. Zaplatili jsme za ně nájem, vybavili je s vidinou, že nám bude lépe fungovat byznys, ale bohužel tomu tak nebylo a to, co jsme měli v plánu, se splnilo tak na dvacet pět procent. Když jsem viděl, že většina kolegů neplní cíle, které jsme si na kvartál stanovili, věděl jsem, že to nemá cenu, a tak jsem to zabalil a odešel. Chudší o pět set tisíc, každopádně díky tomu jsem si utřídil myšlenky a srovnal si to v hlavě.

Předtím to tedy s kolegy moc nefungovalo. Jaký máte kolektiv teď?
Teď nám to funguje úplně super, máme dobrou atmosféru, pokecáme si i v průběhu týdne o nepracovních záležitostech – a to si myslím, že je potřeba. Každopádně mimo práci spolu trávíme celkem málo času. Já totiž rozlišuji pracovní a osobní život a snažím si hlídat soukromí. Přesto chystáme vánoční večírky, a navíc každý kvartál pořádáme setkání, kde rovnou i oslavíme něčí narozeniny a snažíme se od práce úplně oprostit.

Jak byste sám sebe popsal?
Jsem beran a ve chvíli, kdy si dám něco do hlavy, si za tím vždy jdu. Budu do té pomyslné zdi tak dlouho tlouct, dokud ta zeď nespadne nebo já neumřu. Z toho vyplývá, že když něco dělám, tak to dělám pořádně, nebo to nedělám vůbec, protože to nemá význam. Možná právě i to je část mého úspěchu.

Máte nějaké motto, kterým se řídíte?
Mám jich více, každopádně moje základní motto je: Pracuj tak, jak chceš, aby pracovali i ostatní. Motto pro mou kancelář, které mám i na stránkách, zní takto: Klidný život začíná harmonií ve financích. Ale ve finále se stejně kloubí obě dohromady a myslím, že to spolu krásně funguje.

Na závěr pojďme bilancovat. Jaký je váš největší úspěch?
Rozhodně manželka a naše dvě děti. Co se týče práce, jsem rozhodně hrdý na ten certifikát European Financial Advisor a na celý tým lidí okolo sebe, protože bez nich by to opravdu nešlo.

Zdroj: Lidovky.cz